Drak: „Co je to za brajgl? Tři hofírci. A vypadá to, že chcou rozhodit sandál.“

Kostimil: „Val augle, draku! Su zpátky. S sebou sem dovalil kingova šotana, jak sem slíbil. Von je úplné řepoň, nemá šajnu, že za chvilu zgebne!“

Drak: „A co ten druhej kalósek?“

Kostimil: „Janek? Šak to je úplné pakin. Náhódó k nám naklapal. Gómal sem, že oceníte malé dezert.

Drak: „To jsi vygómal betélně, dýnstmane. Vodstřel vodsať, ať si možu hodit gábl do baucheca. Prolije se tu krev, džeci budó nafučení a tu bude vojna jak sviňa. A ta mlata mě na zichr udělá silnější!“

Kostimil: „I když bych byl úplně v laufu, kdyby natáhli brka, tak radim počkat.“

Drak: „Počkat?! Tady musí být šecko mlató zfajrovaný!“

Kostimil: „Na to vem jed! Zgómal sem, že se ve fóglím lese nasomrovala početná grupa borců s klackama. Mlatařů je tam hafec na to, aby zagrébyli džeky z celého jedného kingsfíldu. Zatím valijó křivý války, že tam jako nejsó, ale pokud to budó voni, kdo teho ucamraného netopýra a tu fešnó kingovskó hajfu zamordujó a domáknó se to kingáli z obó kingálství, tak to bude mlata jak sviňa - eště větší, než nám klapalo štriclou. Čím víc borců, tím víc zakrócených krků. A až budó ti dutí mlataři pod drnem, těžko pak vemem kramle! Mlata bude fajrovat dál dokavaï nezostane v obojich kingálech stát kámeň na kameňu!“

Drak: „Máš recht, z toho lesa se line deka levoty. Budu ti věřit, vypadáš jak správný fišál. Jankem se nafutruju a hodíme na princa flignu, ať věří, že mňa vodkrouhnul. Hoï si trochu mojí červený. Když ju dáš vyglgat princovi, tak do chvile skoro zhebne a proti zbojníkům nemá šancu. Až natáhle brka tak naber glajze, fofruj k jeho fotrovi a vyklop mu, co sa fčil stalo. Pak bude konečně pořádná mlata a z jejího fajru budu silnější. Pak ti šecko bohatě zacáluju.“

Kostimil: „Kingovské kindoš pod hlínó a zfajrované kingsfíld bude pro mě dost velké randál, mocné dračisko! A i když už mám z Janka solidní bordel v řepě, nech ho prosím déchat.“

Drak: (zařve) „Proč?!“

Kostimil: „Mňa nigdo nevěří ani frňák mezi auglema. Když mi to Janek polepí, líp mi šeci skočijou na lep. A navrch, až z něho nic dalšého nekápne, chcu ho vodkráglovat vlastníma peruťama.“

Drak: „Jestli tu na mňa jezdíš ňáké serpentiny, tak si mňa nepřej! Ať je teda po tvojim, ale chcu na tebe hodit čučku. Gómu, že jeden z tej vaší sajtny je už pod drnem. Jeho duša ale imrvére dýchá. Až si zabalíte kramle, hodím si jeho ksicht a pudu s vama. A jestli vygómám, že jsi na mňa valil křívó válku, budeš první, kdo natáhne brka!“

Kostimil: „V klidú...“

Drak: „Konečná!“

Kostimil: „Gut, gut!“