Do meziplanetárního korporátu přichází nová duše, nebo možná spíš tělo. Hackerka se vrátí k svému ex-milenci, aby jej vytáhla ještě na jednu misi. Chystá se prezentace přísně tajného projektu Ex. A ředitel si neváží svých bezpečnostních složek tak, jak by měl...

Jeden hotel, záhadná smrt, vyšetřující s neortodoxními metodami. A více než neobvyklí podezřelí. Nová hra Vojtěcha Kynčla, autora komorního sci-fi Ke hvězdám a temné pohádky O drakovi z Hromové hory, je všechno, jen ne bezduchá. Přejete si rezervaci? A na jak dlouho? Třeba na celou věčnost?

Po čtyřech letech Vojta opět dokončil hru, tentokrát pohádku, po které Hamba již dlouho volala. Představení bylo zlomové v tom, že při ní nastalo částečné střídání generací - tři tahouni Hambu opustili, čtvrtý neměl již moc sílu se divadlu věnovat, a tak jsme nabrali novou, mladou, nebo přinejmenším neopotřebovanou krev. A měli jsme až nestydaté štěstí, protože všichni nováčci výborně zapadli. Pohádka nebyla určena dětem, přesto se jich v publiku několik objevilo a některým strašidelným scénám jejich pláč dodával patřičnou atmosféru.

Poprvé se na scéně objevili zástupci dvou generací a 3 zástupci z jedné rodiny. Poprvé hrál muž ženu a holčička chlapečka. Inspirováni Cimrmanovou redukcí divadelních postav, omezili jsme i my počet herců na minimum. Občas měla tato redukce ovšem nečekané následky, když se některé postavy neobjeví na jevišti vůbec, jiné v cizím těle.

Chtěli jsme hrát western. Milovali jsme Vinnetoua. Dorostly nám dlouhé vlasy a potřebovali jsme záminku, abychom nemuseli k holiči. Kdy jindy, když ne teď. Báli jsme se, že adaptovat film nebude snadné a ohlíželi se po alespoň nějakém dramatickém základu. Naštěstí se nám ho nepodařilo sehnat a Martin nám dokázal, že je schopen převést film do divadelní hry a příliš náročné scény odvyprávět dialogy. Pak se přidal nápad prolnout Vinnetoua s trampskou poetikou a započal se klasický tvůrčí proces. Neuvěřitelnou práci opět odvedla Anička.

Poprvé jsme se vrhli po hlavě do hraní autorské hry. Hru Ke Hvězdám napsal Vojta Kynčl, dlouholetý bratr Aničky Procházkové, a svého času i její příjmenovec. Svěřil nám ji s důvěrou, ale záhy se zhrozil, když se pod našima rukama začala měnit. Vojta si v skrytu trhal vlasy, ale navenek působil jako se vším smířený - takže naši kreativitu nestačil uhasit včas. Pak už bylo pozdě plakat nad rozlitým mlékem, zbývalo jen se modlit, abychom se neutrhli ze řetězu příliš. Nakonec na nás ale žádná rajčata nelétala, takže snad svého rozhodnutí nelitoval. S touto hrou jsme poprvé překročili práh naší fakulty - druhou a třetí reprízu jsme odehráli v příjemném a domáckém prostředí Klubu Klamovka - a dokonce i práh Prahy - jedno představení jsme odehráli v českobudějovickém SUDU.

Tato hra byla na Broadwayi poprvé uvedena v roce 1966 a dočkala se 600 repríz (to od nás rozhodně neočekávejte:-)). Děj se odehrává na americkém velvyslanectví v jedné nejmenované středoevropské zemičce V době zuřící Studené války. My jsme hru nakonec zahráli jenom jednou a má tak v rámci námi uvedených inscenací jednoznačně největší poměr cena/výkon.

Trvalo nám to neskutečně dlouho, ale nakonec jsme to zvládli. Po necelých 2,5 letech jsme přišli s další hrou. Nejvíce vrásek nám přidělala samotná volba hry - pořád jsme se nemohli na ničem shodnout. Obrovskou zásluhu na překvapivém úspěchu hry měla Anička Kynčlová, která se rozhodla místo hraní věnovat výrobě kostýmů a kulis.

Kulatého data 12. 12. 2007 jsme uvedli naši první hru, Caesara z dílny Osvobozeného divadla. Vůbec jsme to nečekali, ale již na první představení dorazil velký počet diváků. Tuto hru jsme rovněž o rok později reprízovali, s lehce pozměněnou sestavou i kostýmy.